Puy du Fou, «vidět a zemřít»

Rozkládá se na 130 hektarech (z toho 40 ha ubytovací zóny a 30 ha parkovišť), protkaných kilometry stezek mezi kulisami dobových vesnic a měst, jezery a potoky, okrasnými a užitkovými zahradami, obrovskými venkovními scénami a pompézními divadly pod střechou i mnoha stánky s občerstvením, restauracemi a originálními hotely. Park svým zaměřením na historii (od doby římské po první světovou válku), přírodu a zvířata a propojením toho všeho do grandiózních show v podobě oživlých filmových scén, ohromuje každoročně 2,6 milionu návštěvníků (2023), tj. průměrně 10 tisíc denně. Jde vlastně o vysoce efektivní oživenou učebnici francouzského dějepisu. Výjimečně realistická představení kombinují divadlo a tanec, šermířské souboje a kaskadérské kousky, nejmodernější světelné, zvukové a vodní efekty a inovativní jevištní technologie. V roce 2012 byl oceněn jako nejlepší zábavní park na světě.
Na každém kroku čekají netušená překvapení, emoce vás sráží do kolen, lapáte po dechu a nevěříte, že je něco takového možné. A k tomu vás zahřeje u srdce objevení několika českých stop – ve středověkém městě české gotické „lesní“ sklo, v jednom z pořadů vystupují cvičení českoslovenští vlčáci a uslyšíte epickou scénickou hudbu nahranou Pražským symfonickým souborem PSE.

Počátky parku jsou samy o sobě značně dobrodružné. V roce 1977 mladý Philippe de Villiers objevil zapomenuté ruiny zámku Puy du Fou zrcadlící se v jezeře pod ním. Tato scenérie jej inspirovala k vytvoření nočního představení pod širým nebem s kulisou zámku na pozadí, které vypráví příběh jedné vendéeské rodiny v soukolí francouzských dějin. Během následujícího roku se mu podařilo překonat množství překážek a získat několik set dobrovolníků z okolí pro účinkování v show nazvané Cinéscénie. Ta se postupně rozrostla na obří spektákl odehrávající se na 23hektarové přírodní scéně za účasti 2500 dobrovolných(!) amatérských herců (z řad místních obyvatel) vystupujících před hledištěm pro 13 tisíc diváků. Po obrovském úspěchu následovalo v roce 1989 založení Grand Parc du Puy du Fou v blízkém okolí zámku. Podrobné informace najdete na Wikipedii nebo puystory.fr, puystory.com, parc-du-fou.com a samozřejmě na oficiálním webu puydufou.com. A doporučuji množství fantastických videí na kanálu YouTube. Vlastní zkušenosti spolu s praktickými radami pro návštěvu tohoto úžasného místa popisuji níže.

Objevil jsem jej vlastně náhodou již v roce 1995 při první návštěvě Francie. Během cesty po jižní Bretani mě zaujal informační letáček v ekomuzeu Poul-Fetan (což je též návštěvyhodný živý skanzen v dávno opuštěné autentické bretaňské vesnici, kde se čas jakoby zastavil v roce 1850), a zpáteční trasa domů tudíž vedla zajížďkou přes Puy du Fou. Už tehdy mě fascinovalo obrovské zaplněné parkoviště a po průchodu vstupní branou jsem nevěřícně zíral na zcela dokonalé repliky středověkého města s funkčními řemeslnými dílnami a vesnic z různých historických období. Na úplnou prohlídku a shlédnutí představení však nezbýval čas. Později jsem příležitostně sledoval přes internet rozvoj parku a sliboval si, že jednou se tam vrátím. Což nastalo až po téměř 30 letech, kdy jsem v červnu 2023 dojatě stanul opět před monumentálním portálem Puy du Fou.

 

V parku se momentálně (2023) nachází:

• Vesnice a pevnost typu motte z raného středověku – Saint Philbert le Vieil
• Středověké město ze 14. století – Cité Médiévale Font-Rognou
• Vesnice z 18. století – Village Chasseloup
• Městečko z roku 1900 – Le Bourg Bérard
• Údolní lesopark Val de la Marienne s potoky a vodopády a více než 3 tisíci druhů rostlin
• Růžová zahrada Roseraie de Ronsard s 5 tisíci růžových keřů stovek různých druhů
• Dětský „koutek“ s hřištěm Le Repaire des Enfants, vodními tryskami Les Jets Sauteurs, zvířecím labyrintem Le Labyrinthe des Animaux a imaginárním světem La Fontainových bajek Le Monde Imaginaire de La Fontaine
• Zvěřince a voliéry s tradičními hospodářskými zvířaty i vzácnými dobovými a chráněnými plemeny (park se účastní mnoha programů ochrany přírody)
• Obchod se suvenýry zaujímající ohromné prostory v městečku Le Bourg Bérard, nabízející nespočet věcí, seřazených tematicky podle jednotlivých představení. Provozuje i eshop, ale mimo Francii zboží nezasílá.

V areálu probíhá 18 představení inspirovaných francouzskými dějinami a legendami kraje Vendée, z toho 2 noční:

• Le Signe du Triomphe (Znamení vítězství)
• Le Premier Royaume (První království)
• Les Vikings (Vikingové)
• Les Chevaliers de la Table Ronde (Rytíři kulatého stolu)
• Le Secret de la Lance (Tajemství kopí)
• La Renaissance du Château (Renesanční zámek)
• Mousquetaire de Richelieu (Mušketýr kardinála Richelieu)
• Le Dernier Panache (Poslední hrdina)
• Le Mystère de La Pérouse (Záhada La Pérouse)
• Les Amoureux de Verdun (Milenci z Verdunu)
• Le Mime et L’Étoile (Mim a hvězda)
• Le Bal des Oiseaux Fantômes (Balet ptačích duší)
• Les Grandes Eaux (Velká voda)
• Les Noces de Feu (Ohnivá svatba)
• Le Grand Carillon (Velká zvonkohra)
• Le Ballet des Sapeurs (Tanec hasičů)
• Les Automates Musiciens (Mechaničtí muzikanti)
• La Cinéscénie.

 

Ubytovat se můžete v rozsáhlém 40hektarovém uzavřeném areálu La Cité nocturne v 6 tematických hotelech evokujících období od starověkého Říma až po dobu krále Slunce:

• Le Camp du Drap d’Or – 100 luxusních glampingových stanů zařízených ve stylu Jindřicha VIII.
• Les Îles de Clovis – 50 hrázděných domů jezerní vesnice z 1. tisíciletí postavených na kůlech nad vodou
• La Villa Gallo-Romaine – impozantní římský palác se 100 pokoji
• Le Grand Siècle – apartmány v 8 pavilonech zámku ve stylu Ludvíka XIV.
• La Citadelle – 100 pokojů ve středověké městské pevnosti
• Le Logis de Lescure – 4 apartmány v autentickém vendéeském domě z 18. století.

Stravování je k dispozici v desítkách zařízení, od stánků s občerstvením po luxusní restaurace, které využívají vlastní užitkové zahrady a ostatní suroviny odebírají od dodavatelů do 100 km daleko. Nepřekvapí, že se využívají kompostovatelné a recyklovatelné obaly, odpady jsou tříděny přímo na místě, park má vlastní sběrný dvůr. Více o ubytovacích a stravovacích možnostech uvádím níže.

Pro zajímavost, park dokonce založil vlastní školu. Puy du Fou Académie je unikátní vzdělávací instituce pro 360 studentů od mateřské školky až po střední stupeň, která vychovává budoucí umělce a technické pracovníky. Provoz Puy du Fou se opírá o 230 různých profesí, park má perfektně vyvinutý systém výběru a školení zaměstnanců. Šanci mají i cizinci (ovšem pokud dobře ovládají francouzštinu), studenti se mohou ucházet o brigádu 🙂

Rád bych podrobně popsal všechna místa a programy, ale vyberu jen některé, protože bych se opakoval v superlativech:

 

Le Signe du Triomphe

Představte si římskou arénu 110 metrů dlouhou, 80 metrů širokou a 30 metrů vysokou, s tribunami pro 7 tisíc diváků. Jen samotná stavba kolosea vás naprosto uchvátí, stojí na mírném návrší a přichází se k ní dlouhou širokou cestou, což umocňuje očekávání. Hned po vstupu, když se nad vámi rozvine obrovské červené velarium (plachta), se dostanete do nepopsatelné euforie, když si uvědomíte, že poprvé po 2 tisících letech se podařilo rekonstruovat původní systém stínění. Jen s tím rozdílem, že dnes jej z důvodu bezpečnosti tvoří ocelová lana nesoucí téměř 6000 m2 tkaniny o hmotnosti 140 tun, s pohonem 36 synchronizovaných motorů (nahrazujících ruční sílu stovek římských otroků)…
Začíná příběh odehrávající se ve 3. století, kdy se Galové vzbouřili proti okupačním Římanům. Aby si galští zajatci zachránili život, musí vyhrát gladiátorské hry. Ocitnete se v aréně, rozbouřené dechberoucími scénami, připomínajícími oživlý film (což je ostatně koncept všech představení v parku), jehož jste ale přímými účastníky. Obecenstvo na začátku rozparádí vyvolávači Galů a Římanů, kteří se vzájemně trumfují a hecují diváky zcela se oddávající neskutečné atmosféře, křičí, povzbuzují, dělají vlny, obrací palce nahoru či dolů. Poté začíná defilé aktérů a zvířat, nevěřícně hledíte třeba na kráčející hejno desítek bílých hus nebo na tažné voly, velbloudy a nádherné koně, zdatné bojovníky a krásné tanečnice. Spadne vám brada, když se poté objeví čtyři dvoukolové bojové vozy se čtyřspřežím, které závodí s takovým zápalem, že dojde i k haváriím (samozřejmě předem připraveným). Připadáte si opravdu jako ve slavném filmu Ridleyho Scotta, kde se Maximus bránil římským vozatajům. Následují zápasy gladiátorů a protože stále není rozhodnuto, odsoudí římský guvernér galské vězně k nové zkoušce, což vyústí ve zcela nečekané překvapení. V ohromujícím finále se aréna stane dějištěm velkolepé námořní bitvy (naumachie) a dosavadní nenápadné středové podium se za pomoci 110 pohyblivých prvků promění v gigantickou císařskou galéru (40 m dlouhou a 15 m vysokou), která dští oheň, otáčí se s pohybujícími se vesly a s posádkou bojující s Galy. Je to šílené, emoce tryskají a ještě dlouho po skončení představení nevěříte, co jste právě zažili.

 

Le Mystère de La Pérouse

Myslíte si, že před dalším představením zklidníte své rozbouřené emoce návštěvou oživených expozic. Mýlíte se. Cestou lesem vejdete do jakéhosi nenápadného pavilonu a vydáváte se do dalšího dobrodružství, tentokráte na moři. Na vlastní kůži zažijete legendární vědeckou expedici vedenou slavným průzkumníkem La Pérousem. Roku 1785 vstoupíte v brestském přístavu na palubu lodi La Boussole, abyste se zúčastnili velkých objevů od mysu Horn přes Velikonoční ostrovy až po Aljašku. Ocitnete se v útrobách plavidla a ponoříte se do každodenního života námořníků a vědců. Vyplujete s nimi do neznámých oceánů, prozkoumáte podpalubí přecpané všemi možnými vzorky rostlin, zvířat, přírodnin a cenností, projdete dokonale věrohodně zařízenými kajutami mužstva. Spatříte mys Horn, ucítíte mrazivý chlad Aljašky, ubráníte se pirátům a nakonec se ocitnete v přicházející bouři, kdy budete svědky dramatického potopení lodi a zevnitř zažijete tragický konec této výpravy, ze které není návratu. Co nejvíce přiblížit realitu lodi na moři umožňují speciální špičkové technologie, které vytvářejí pohyby lodi nebo teplotní, vodní a zvukové efekty, takže jste na konci emočně vycucaní jak bonbón.

 

Les Amoureux de Verdun

Nedovedete-li si představit, jak vypadá reálná zákopová válka, vydejte se do další oživené expozice věnované bitvě u Verdunu v zimě roku 1916. Sledujete příběh dvou postav inspirovaný skutečnými událostmi. Během úryvků z romantické korespondence vojáka a jeho snoubenky se ponoříte do dokonalé repliky válečného zákopu (prý vybaveného tisícem autentických předmětů z 1. světové války), v přímém kontaktu s živými herci. Netušíte, že zažijete Vánoce, na jaké nelze zapomenout. V dusné a temné atmosféře budete sdílet život vojáků, jejich kuchyni, rádiovou komunikaci nebo pohotovost na ošetřovně. Na Štědrý den se v zákopu objeví jedovatý plyn, ozvou se sirény, zemí otřásají výbuchy všude okolo, podlezete pod rachotícím tankem nebo polámanými vrtulemi před chvílí havarovaného letadla. Intenzivní silně realistickou show milosrdně ukončí vánoční příměří. Vzpomenete si na ukrajinské vojáky, jaké podobné peklo musejí zažívat znovu po 100 letech…

 

Les Vikings

Tématem tohoto exteriérového představení je útok strašlivých vikinských válečníků na křesťanskou vesnici z roku 1000 zrovna v době svatebního veselí. Svatebčané i diváci jsou překvapení nečekaně se zjevujícími dvěma drakkary o délce více než 20 metrů – jeden se vynoří z vody včetně posádky(!) a další sjede z prudkého svahu za zády diváků. Na úpatí impozantní 22 metrů vysoké věže se rozzuří boj v záplavě kaskadérských kousků a speciálních efektů. Pouze zázrak může zachránit vesničany před zuřivostí krvežíznivých útočníků… Na jevišti účinkuje více než 30 herců a kaskadérů a 50 cvičených zvířat (vlčáků, ptáků, prasat, volů, koní atd.), hlediště pojme 3500 návštěvníků. Představení je velmi dynamické, mnohaúrovňové, s mistrovskými výkony. Vidět jej pouze jednou nestačí…

 

Le Secret de la Lance

Sedáte si do hlediště pro 4 tisíce lidí před obrovskou kulisu kamenné hradby, 60 metrů dlouhou a 20 m vysokou. Ocitáte se v 15. století ve stoleté válce a poznáváte slavnou Johanku z Arku, která shromažďuje věrné rytíře, než se vydá do boje s Angličany. Po odchodu vojska do Orléansu zůstane na hradě jen mladá pastýřka Marguerite. Hrad ale napadnou Angličané a ona musí bojovat za jeho záchranu. Pomůže jí k tomu tajemné kopí a začarované hradby hradu. Nevěřícně sledujete, jak během chvíle stotunová hradba mizí v zemi a za ní se zjevuje věžovité jádro hradu. Hrad se dokonce pohybuje, otáčí, šlehají z něj plameny, skáčou z něj kaskadéři. Nastává bitva pěšáků i jízdy, probíhají tvrdé šermířské souboje, jezdecká klání, velkolepé kaskadérské kousky spolu se speciálními efekty a skvělou hudbou. Vrací se Johanka z Arku a přináší vítězství. Na závěr se monstrózní hradba znovu objeví, ale v úplně jiné podobě, hrad se mění na zámek a vy si marně lámete hlavu, jak to technicky provedli…

 

La Renaissance du Château

Jestliže jádrem parku je skutečná originální památka, zřícenina renesančního zámku, původně hradu Puy du Fou, nelze její návštěvu vynechat. Zvyklí na jednotvárné prohlídky českých hradů a zámků nebo trapné pokusy o jejich oživení tady uvidíte, že to jde i jinak. Procházíte dobově zařízené prostory „obydlené“ profesionálními herci v kvalitních kostýmech a s přesvědčivými výkony. Nejdříve sejdete do sklepení k základům původního hradu, seznámíte se s dějinami památky a jejích majitelů, v horním patře jste svědky tanečního vystoupení nejenom na zemi, ale i nad svou hlavou(!), trochu se bojíte při průchodu dlouhou rytířskou síní s desítkami automatizovaně pohybujících se zbrojí, mluví k vám obrazy, v krbech hoří ohně. Říkáte si, jak to všichni aktéři zvládají, jestliže zámkem procházejí skupiny návštěvníků po 10 minutách celý den… Na závěr jste uvedeni do kaple, v níž čeká překvapení v podobě údajného prstenu Johanky z Arku, který byl zakoupen pro Puy du Fou roku 2016 v londýnské aukci. Tehdy se rozhořel spor o pravost prstenu, odborníky bylo potvrzeno, že se sice jedná o šperk z 15. století, ale dosud není spolehlivě prokázáno, že by skutečně šlo o Johančin prsten. Každý může věřit čemu chce, každopádně miliony Francouzů navštěvujících každoročně Puy du Fou svědčí o silném vztahu k vlastním dějinám a národním hrdinům či hrdinkám.

 

Mousquetaire de Richelieu

Je skvělé, že se můžete rozhodovat o návštěvě jednotlivých představení podle momentálního počasí, neboť každá show, venkovní i vnitřní, probíhá až několikrát denně. Takže když zrovna není moc hezky, vydejte se do divadla. Ovšem divadlo jako Grand Carrousel jste pravděpodobně ještě neviděli. Vstoupíte do monumentální budovy, která ukrývá přes 70 metrů široké jeviště zakryté největší jevištní oponou na světě, děj se odehrává na ploše 2000 m2 a v hledišti jej může sledovat 3000 diváků. Jenom poznamenám, že největší jeviště v Česku se nachází v pražském Kongresovém centru, měří jen 36 metrů, plocha podia má 615 m2 a do sálu se vejde necelých 2800 diváků… Ohromení z velikosti scény vzápětí vystřídá nadšení ze strhujícího dobrodružství. Ocitáte se v 17. století, kdy na přání kardinála Richelieu uvádí slavný dramatik Pierre Corneille svou hru Le Cid. Do divadla ale vtrhnou ozbrojenci, aby zajali hlavní aktérku Serafinu. Pokusí se jí zachránit statečný mladík, do nějž se Serafina zamiluje. Jste pohlceni romantickým příběhem, v němž samozřejmě vystupují srdnatí mušketýři, krásné tanečnice, všichni v nádherných kostýmech, probíhají dokonale režírované souboje a jezdecké choreografie (na scéně třeba „tančí“ sami tři koně). Podobné kousky už asi očekáváte, pokud jste předtím viděli jiná zdejší představení. Jenže tady se jde zase dál na hranici technických možností: Během pouhých 3 minut se celé rozsáhlé jeviště promění v jezero pro bombastické finále! Jak výkonná musí být čerpadla, která to dokáží? Tanečnice a koně potom tančí v rytmu flamenca ve vodě za úžasných světelných efektů, do toho stříkají vodotrysky, zní emotivní hudba a na závěr přichází sám královský pár. Cítíte se dokonale vyždímaní a přitom neskonale šťastní, že jste to mohli vidět…

 

Le Dernier Panache

Při návštěvě dalšího krytého divadla přemítáte, co originálního ještě může nabídnout, poté, co jste zažili mušketýrské představení na grandiózním jevišti. Usedáte do kruhového sálu příznačně nazvaného Théâtre des Géants (divadlo obrů) pro 2400 diváků. Počkat, proč kruhového? Vzpomenete si na Český Krumlov a známé otáčivé hlediště Jihočeského divadla, ale to má v průměru jen 20 metrů a pojme nějakých 600 diváků, takže tu myšlenku zase opustíte. Jenže představení začíná a vy nevěřícně sledujete, jak se celé to obrovské hlediště o průměru 50 metrů dává s vámi neslyšně a hladce do pohybu, aby se před vámi odehrálo znovu něco, co nedokážete hned pobrat. Otáčíte se postupně mezi 6 scénami s 20 dějstvími vystavěnými na celkové ploše 7500 m2(!) a sledujete osudy slavného důstojníka francouzského námořnictva známého jako Charette de la Contrie, hrdiny americké války za nezávislost. Na konci své vojenské kariéry se usadil ve francouzském Vendée a roku 1793 se postavil do čela rolnického povstání proti republikánům zvaného Vendéeská válka. To však bylo poraženo a jeho vůdce byl v roce 1796 zastřelen. Během inscenace se ocitáte na mnoha místech na zemi i na moři, včetně lodi (v řezu!), sledujete vlastně živý film, děj doprovází videoprojekce v ultra vysokém rozlišení na obří panoramatická plátna s vysokým světelným výkonem a další speciální efekty, na závěr se objeví i mořské pobřeží se skutečnou vodou a vlnami. Opět neuvěřitelná koncentrace nejmodernějších jevištních technologií! Ostatně tento umělecký počin, který nemá jinde obdoby, obdržel pro svou originalitu několik mezinárodních ocenění včetně titulu „Nejlepší světová tvorba“ roku 2017 v Los Angeles.

 

Le Mime et L’Étoile

Kam lze ještě zajít, jaké inscenační hranice lze překonat? Název tohoto, v sezoně 2023 nově uvedeného představení nepůsobí nijak lákavě, dokonce jsem uvažoval, že toto divadlo vynechám, při představě pitvořících se mimů, jak je obvykle známe. Jaké ale štěstí, že zbyl čas se sem vydat – a vystavit se těžkému úkolu popsat vrcholnou nejoriginálnější divadelní technologii, jakou lze ve světě spatřit: Píše se rok 1914 a diváci jsou pozváni, aby sledovali natáčení nového filmu se slečnou Garance, vycházející hvězdou, a Mimosem, mladým talentovaným mimem. Režisér Gérard Bideau doufá ve splnění svého velkého snu. Je přesvědčen, že upřímná láska může proměnit černobílý němý film na barevný a se zvukem. Sen nesplnitelný v době, která ještě neznala technologii nezbytnou k uskutečnění tohoto zázraku. Tvůrci Puy du Fou tímto představením vzdávají hold počátkům kinematografie a tím vlastně i základům, na nichž byl park vybudován.
Divadlo je speciálně navrženo a postaveno tak, aby vyhovovalo uměleckým potřebám inscenace. Není to tedy technika, kulisy a jeviště, které se přizpůsobují prostorovým omezením budovy, ale právě naopak. A že se jedná opravdu o unikátní technologii, se ještě zmíním. Přicházející divák nejprve obdivuje filmovou výzdobu sálu, je zde rozmístěna dobová filmová technika, rekvizity, plakáty, fotografie, samo o sobě jde o zajímavou expozici. Usednutím do hlediště (pro 2000 lidí) se jakoby ocitá v poloze statické filmové kamery, před níž se následně rozhýbe celá scéna. Doslova. Plastické kulisy fasád domů i s výkladními skříněmi obchodů typické ulice „Belle Epoque“ defilují před uchváceným publikem, zatímco se 120 postav příběhu, spolu s bicykly, vozy, stromy, sloupy a stánky, pohybuje na jezdícím pásu před kulisami v dokonalé iluzi filmového záběru, přičemž urazí téměř 2 kilometry. Asi to zní nepochopitelně, těžko se to popisuje. Prostě není to kamera, která se pohybuje ulicí, ale sama ulice prochází před kamerou. 140 tun dekorací s výškou 10 metrů obíhá téměř nekonečně dokola po obrovské točně, skryté v zákulisí. Zpočátku to vnáší zmatek mezi diváky, chvíli neví, jestli se s nimi pohybuje hlediště nebo scéna před nimi. A aby toho nebylo málo, ve finále proletí nad hlavami užaslých diváků i skutečné letadlo…
Aby bylo možné divákovi nabídnout dokonalou iluzi a estetiku dobového černobílého filmu, bylo nutné speciálně navrhnout a vytvořit kulisy, rekvizity a pohyblivé prvky objevující se na jevišti, stejně jako stovky kostýmů, ale i make-up a vlasy herců jenom v paletě šedých odstínů. Speciální osvětlení pak zvýrazňuje nebo zeslabuje kontrasty v závislosti na emočním působení scény. A i ta barva, kterou si režisér tolik přál, se nakonec objeví. Je to dokonalé, dechberoucí, jste naprosto vyvedeni z míry.
V březnu 2024 toto představení obdrželo Oscara za nejlepší show na světě na prestižní ceremonii THEA Awards v Los Angeles.

 

Le Bal des Oiseaux Fantômes

Jestliže ještě nejste emočně zcela převálcovaní, dorazí vás „ptačí balet“. Řeklo by se, po obvyklých zkušenostech s našimi domácími sokolníky, že nepůjde o nic zvláštního. Ale už víte, že to bude jinak. Zaujme vás epická hudba Thomase Bergersena když procházíte okolo, takže usednete plni očekávání do „kotle“ tvořeného dvěma hledišti umístěnými proti sobě ve zbytcích zdí starého hradu. Show začíná, princezny Eleanor a Eloise uvádějí sokolnické představení. Nejdříve fascinovaně hledíte na hadilova písaře, jak si poradí s velkým hadem, sledujete lovecké kousky orlů, supů, poštolek, jestřábů či sov, načež scéna houstne a postupně se přidávají další ptáci mnoha druhů, kteří doslova tančí na obloze a přelétávají těsně nad hlavami diváků v dokonalé souhře s mistry sokolníky rozmístěnými po celém amfiteátru. Pokud sedíte v horních částech hlediště, máte usedající dravce téměř na dosah a můžete si je detailně prohlížet, což je nezapomenutelným zážitkem. V jedné chvíli si na obloze ve značné výšce všimnete speciálního balónu, z něhož vylétají orli, aby s dokonalou jistotou a přesností ulovili svou kořist nabízenou sokolníkem na zemi. V gradujícím finále nad vámi poletuje současně přes 200 ptáků(!) a do toho se zjeví motorové rogalo doprovázené hejnem hus, aby společně odletěli do dáli za sluncem… Fascinovaně zíráte a mocně aplaudujete.
Později se dozvídáte, že příprava tohoto programu vyžadovala třicet let intenzivní práce. Byla k tomu založena sokolnická akademie, postaveny rozsáhlé voliéry pro 900 ptáků (největší takové zařízení v Evropě) a komplexní zázemí pro chov a výcvik ptačích herců, kteří podstupují pečlivou přípravu již od mladého věku. Stará se o ně tým 40 sokolníků, používajících maximálně citlivé metody, takže ptáci rozhodně nijak nestrádají.

 

Les Grandes Eaux a Les Noces de Feu

Tato dvě představení se odehrávají venku na jezeře plochy 7000 m2, lemovaném ze dvou stran hledišti pro 7500 diváků. Denní program Les Grandes Eaux odkazuje na slavného hudebního skladatele Jean-Baptistu Lullyho působícího v 17. století ve Versailles na dvoře krále Ludvíka XIV. Za zvuků barokní hudby z desítek vodotrysků rytmicky stříká voda připomínající vodní balet. Je to příjemné osvěžení zejména za horkého dne.
Noční show Les Noces de Feu na stejném místě je zcela jiného kalibru, protože umožňuje využití pompézních světelných efektů. Virtuózní houslistka a pianista se sejdou, aby oslavili svou věčnou lásku v pohádkové zemi vody a ohně. Z jezera se vynořují osvětlené obří kulisy a 30 herců a podvodních kaskadérů v luminiscenčních kostýmech tančí, skáče z výšky, projíždí se ve zlatém kočáru mezi fantastickými vodními a ohňovými efekty. Krásné romantické a magické vystoupení, během nějž přemýšlíte o vyspělosti podvodní technologie, která tohle všechno umožňuje.

 

Le Grand Carillon

Mírně oddychové krátké hudební představení je součástí vesnice Chasseloup z 18. století a zaujme především mohutnou věžovitou konstrukcí výšky 16 metrů ověšenou 70 zvony, na něž hraje živý zvonkohrista. Kromě toho předvádějí na věži nebezpečné kousky dva akrobaté. Originální a opět technicky vymazlená „atrakce“.

 

La Cinéscénie

Vyvrcholením návštěvy Puy du Fou je noční představení délky 100 minut odehrávající se na přírodní scéně rozlohy 23 hektarů, za účasti 2500 herců, před panoramatickou tribunou pro 13000 diváků. První show se konala v roce 1978, od té doby se koná pravidelně v sezoně každý pátek a sobotu večer, viděly jí už desítky milionů lidí.
Je zajímavé, že při procházení parku během dne odnikud tuto scénu neuvidíte. Jen z jednoho rohu nádvoří zámku Puy du Fou lze otvorem skrz zřícené zdi zahlédnout z dálky monumentální hlediště. To zblízka poznáte až večer, když na něj vystoupáte po dlouhých a vysokých schodištích a vzpomenete si přitom na strahovský stadion. Je to zvláštní pocit, když okolo sebe vidíte 13 tisíc spoludiváků natěšených na historické divadlo a přemýšlíte, jestli by se našlo také tolik Čechů na nějaké představení z českých dějin. Proti vám v popředí leží velké jezero, v pozadí dominuje zřícenina zámku Puy du Fou a po stranách kulisy středověkého města a vesnice. Stmívá se a největší show na světě začíná…
Odvíjí se před vámi příběh vendéeské rodiny Maupilliers na pozadí francouzských dějin od středověku do druhé světové války. Počíná současností, v rodině se děti dozvídají, že nejstarší syn byl vždy pojmenován Jacques, což mladého chlapce zavede zpět v čase, aby sledoval historii svých předků.
Ocitáte se ve středověku, rytíři z hradu Puy du Fou pořádají turnaj, který je příležitostí pro 130 jezdců a kaskadérů předvést úžasné kousky na koních. Do Puy du Fou přijíždí v nádherném kočáru král období francouzské renesance François I. a oznamuje své vítězství v tzv. italské válce. Catherine du Puy du Fou na jeho počest pořádá ples. Vzhledem k velikosti scény nevíte kam se dívat dřív, všude se něco děje, ze všech stran působí nějaké doprovodné efekty.
Následují scény z každodenního života vendéeských rolníků, ale nadcházející zima je těžká, lidé trpí, opouštějí svoje domovy. Naštěstí přichází jaro a vše znovu kypí životem a nadějí, práce se mísí s tancem a hudbou. Neustále se mění kostýmy (prý je jich použito 28 tisíc), rekvizity a dekorace, všímáte si spousty skvěle hrajících dětí a mnoha zvířat. Jenže nálada se mění, schyluje se k válce.
Vendéeští nepodporují francouzskou revoluci a vzbouří se. Jacques Maupilier odchází bojovat, jeho žena se ho snaží zadržet, zatímco se scéna zaplní desítkami žen, zpívajících na rozloučenou svým manželům. Nadchází velmi realistická bitva u Cholet roku 1793 a je plná emocí, umírá během ní množství vojáků spolu s veliteli.
Zatímco si Vendée léčí své rány z revoluce, kraj se pomalu vzmáhá, lidé jdou na trh, baví se a tančí, slaví svátky. Ale znovu se schyluje k válečnému neštěstí. Další Jacques Maupilier odjel válčit k Verdunu do první zákopové linie, a dopisy, které jeho žena od něj dostávala, přestanou chodit. Důstojník jí pak přináší baret padlého Jacquese.. Na památku hrdinů Vendée z první světové války je postaven pomník a organizován vzpomínkový průvod. Nálada se znovu mění, je po válce a nastává kvetoucí meziválečné období, obyvatelé slaví a tančí. Cítíte ale, že se blíží další tragédie.
Znenadání přichází velmi efektní nálety druhé světové války, zámek je rozbombardován, pumy padají do vody jezera za ohlušujících výbuchů, lidé trpí válečnými hrůzami a prchají. Válka však končí, nastává pompézní oslava vítězství za použití gradujících světelných a vodních efektů, ohňostrojů a hudby, na scéně se shromažďují všichni účinkující, aby přijali hold omráčených a dojatých diváků, jejichž potlesk trvá dlouhé minuty.

Na doplnění trochu technikálií, pro pochopení monumentality celé show. Použitou technologii tvoří přes 2000 projektorů, z toho asi 40 na míru vyrobených 3D projektorů pro videomapping o vysoké svítivosti až 30000 lumenů, 20 synchronizovaných dronů nesoucích světelné prvky, 150 vodních trysek, 850 ohňostrojů. K tomu 50 přesných prostorových reproduktorů (systému 7.5.1, tj. 7 kanálů zepředu, 5 vzadu a 1 subwoofer) s velmi koncentrovanou hlasitostí zaručuje vysokou úroveň kvality zvuku na celé vlnové délce, přičemž hudba je zaznamenaná v 256 stopách (kinosystém Dolby Atmos používá 128 stop). Každé představení zajišťuje 100 techniků…

 

Praktické informace

Chcete-li navštívit Puy du Fou, je třeba cestu naplánovat dlouho dopředu, tzn. nejlépe už na konci předchozí sezony. Během října bývá na webu zahájen předprodej na další rok a je třeba neváhat dlouho, protože možnosti ubytování jsou omezené, stejně jako zvýhodněná místa v hledištích, tzv. Émotion pasy (k nim se ještě vrátím). Ačkoliv se park označuje za rodinný a je vhodný i pro nejmenší, některé pořady mohou na malé děti silně zapůsobit svou výjimečnou realističností, proto zvažte, jestli si děti mladší cca 8–10 let výlet skutečně užijí.

Rezervace

Návštěvě doporučuji věnovat nejméně 3 dny, pro větší pohodu jsou lepší 4 dny. Vyberte si pokud možno období mimo francouzské letní prázdniny, které obvykle začínají od druhého týdne v červenci a končí začátkem září. Otevřeno je od dubna do října, ideální je polovina června nebo polovina září ve všední dny, abyste se vyhnuli největším návalům a také kvůli příznivějšímu počasí. Vzhledem k tomu, že hlavní noční show Cinéscénie probíhá jen v pátek a v sobotu, je dobré plánovat cestu tak, abyste o ní nepřišli. Podle toho se zařiďte při výběru termínu v online předprodeji. Osvědčeným dnem příjezdu do Puy du Fou je úterý večer případně středa ráno.
Po zadání data rezervační systém mimo jiné nabídne možnosti ubytování a příplatek za Émotion pasy, jakousi VIP výhodu. Neváhejte i přes vyšší cenu vstupenek si pasy předem pořídit (nelze je koupit dodatečně), a to zvlášť na každý den, protože vám umožní přístup na většinu představení zvláštním vchodem a sezení na místech odkud nejlépe uvidíte i kde budete lépe chráněni před sluncem. Na představení vás pustí přednostně zatímco tisíce ostatních lidí musí čekat ve frontách, čímž ušetříte spoustu času. Na místě to pak velmi oceníte. Na rozdíl od vstupenek si ale pasy nevytisknete předem, jen potvrzení, které musíte uplatnit před vstupní bránou do parku ve zvlášť k tomu určeném stánku, kde obdržíte speciální karty s QR kódem a šňůrkou na krk. Stačí, když se na každé představení dostavíte jen 10 minut předem, ale pozor, musíte najít správný zvlášť označený vchod, protože pokud jej minete, už se na privilegovaná místa nedostanete. Místa v hledišti jsou speciálně označena, nasměruje vás na ně pořadatelská služba poté, co předložíte kartu k oskenování kódu. Výhodou je, že pokud máte kartu na každý den pobytu, můžete jít na stejné představení opakovaně, takže pokud jste nezvládli příběh vstřebat napoprvé, máte další šanci.

Ubytování

Ale vraťme se ještě k ubytování. Puy du Fou provozuje 6 vlastních originálních úžasných hotelů v uzavřeném areálu La Cité nocturne s kapacitou asi 400 pokojů (viz seznam výše), jenže je o ně obrovský zájem, proto se může stát, že ve vašem termínu už nebudou k dispozici. Když budete mít to štěstí, za přijatelnou cenu pobudete v úžasných prostorech a hlavně své auto necháte zaparkované u hotelu a do parku můžete docházet pěšky (případně s využitím místní kyvadlové dopravy) aniž byste museli absolvovat každodenní přejíždění autem z ubytování na parkoviště. Při zvýšené návštěvnosti je někdy stresující dostat se v koloně vozidel na místo, i když se pořadatelská služba maximálně snaží provoz uřídit, a to obětavě už několik kilometrů před parkem na příjezdových trasách. Obrovských parkovišť je několik, místo vždycky najdete resp. vás na něj dovedou pořadatelé, ale z těch vzdálenějších je to ke vstupní bráně docela štreka, proto pokud vám nedělá problém ranní stávání, je lepší vyrazit dříve.

Když jsme u toho, tak park je otevřen denně od 9:30 do 19 hodin. Zůstat můžete do 22:30 pokud se vydáte na noční show Les Noces de Feu a do 21:00 při návštěvě páteční či sobotní Cinéscénie, která začíná od 22:00 hodin (na místě ale musíte být 1 hodinu před začátkem). Počítejte vždy s rezervou, což někomu může činit potíže, ale opravdu je to pro klid a pohodu lepší. Málokdo si umí představit reálnou situaci na místě, když se tisíce lidí denně hrnou do parku. K čemuž jsou „odsouzeni“ ti, kdož neseženou ubytování v hotelech Puy du Fou. Ale netřeba zoufat, v bližším i vzdálenějším okolí je dalších ubytovacích kapacit různé kvality a cen dostatek, včetně stellplatzu pro karavany (viz níže), lze využít rezervaci třeba přes booking.com nebo prostě hledat na Google mapách. Ze všech bych speciálně doporučil Domaine Mélusine, komplex plně vybavených kvalitních rodinných domků v pěkném klidném přírodním prostředí v sousedství Puy du Fou. Při rezervaci a úhradě do poloviny prosince ušetříte za pobyt 30 %.

Ubytování přímo v La Cité nocturne nabízí ještě jednu úžasnou exkluzivitu. Můžete se zúčastnit několika speciálních workshopů (za poplatek navíc), například tréninku kaskadérů a šermířů, navštívit koňské stáje pro 200 koní nebo kostymérnu produkující tisíce dobových kostýmů a dokonce i sokolnickou akademii. Vše je ale ve francouzštině, je nutná rezervace předem a dětem musí být více než 10 let.

Stravování

V Puy du Fou na vás čeká mnoho restaurací různých typů a cen. Klasické stravování, bufety s neomezenou konzumací (na způsob švédských stolů), grily, jakési fast-foody s krytým posezením, stánky s občerstvením do ruky. Záleží jen na vašich chutích a peněžence. Během rezervace pobytu v La Cité nocturne si můžete zvolit možnost all-inclusive, tzn. budete mít stravování v rámci ubytování, nebo si jen zarezervujete vybranou restauraci na určitou dobu, je to se slevou (jenže dost nepohodlné, protože nevíte, jaký potom zvolíte program na místě). Kdo chce ušetřit, vystačí si s nákupem potravin v okolí svého ubytování a vlastní přípravou jídla (nejbližší menší supermarket Intermarché je v sousedním městě Les Epesses, Lidl a lepší HyperU včetně McDonaldu jsou v 10 km vzdáleném městě Les Herbiers).

Cesta

Ačkoliv existují i jiné více či méně komplikované způsoby cestování, jak už jste zjistili z předchozího textu, doporučuji cestu autem, případně karavanem. Pro obytná auta je k dispozici samostatné velké parkoviště s připojením na elektřinu, vodu a odpad. Přes den je zdarma, noc za poplatek 10 euro. Nachází se mimo park, vzdálenost se dá ujít pěšky, ale každé ráno a večer funguje kyvadlová doprava.

I přes značnou vzdálenost 1500 km se cesta autem dá zvládnout, zvláště, můžete-li se střídat při řízení, přičemž nejste v přemísťování nijak omezeni a můžete po cestě navštívit i jiné lokace (a při naplnění auta je to i cenově výhodnější). Popíšu jako příklad vlastní trasu, ale nečiním si nárok na tu jedinou správnou variantu:

Z Prahy jsme vyjeli v pondělí ráno klasicky po dálnici D5 na Rozvadov a dále přes Německo po dálnici A6 na Norimberk, Heilbronn, Mannheim, Kaiserslautern, která u Saarbrückenu přechází na A320, aby se po přejezdu na francouzské území změnila na dálnici A4. Zatímco po německých dálnicích sice jedete zadarmo, ale často omezenou rychlostí kvůli opravám a přestavbám skoro jako na naší D1, po přejetí do Francie jedete o poznání plynuleji, přestože je rychlost omezena na 130 km/h a za dálnici platíte mýtné.

Z mýta není třeba mít obavy, cena není vysoká, jen systém je pro našince nezvyklý. Při příjezdu k mýtné bráně si vyberete průjezd označený zelenou šipkou, zastavíte před závorou a zmáčknete čudlík na automatu, který vydá kartičku (s magnetickým proužkem, což je důležité, protože ho nesmíte uložit třeba poblíž mobilního telefonu a chránit ho před mechanickým poškozením). Při výjezdu z dálnice dojedete k bráně označené symbolem platební karty a mincí, kartičku strčíte do automatu, ten vypočítá ujetou vzdálenost a na displeji zobrazí cenu, kterou můžete zaplatit platební kartou/mobilem nebo drobnými v hotovosti, načež vás závora pustí dál. Pozor na vjezdy a výjezdy označené oranžovým „t“ (Liber-t, Télépéage), ty jsou určené pro předplatitele s palubní jednotkou (což jen pro cestu na dovolenou není výhodné).

Může se vám stát, jako jsme to jednou zažili i my, že automat z nějakého důvodu kartičku s magnetickým proužkem odmítne. Nepanikařte, i když se za vámi začne tvořit fronta dalších vozidel (Francouzům se to občas stává také), zapněte výstražné blinkry (tím dáte najevo, že řešíte problém a ostatní řidiče to nasměruje do vedlejších bran) a stiskněte komunikační tlačítko na automatu. Ihned se ozve operátor, sice ve francouzštině, ale obvykle mluví i anglicky případně vás přepne na kolegu, vysvětlíte stručně problém a buď nadiktujete číslo vytištěné na kartičce nebo sdělíte operátorovi, kde jste na dálnici najeli. Každý vjezd má svůj název, k tomu je dobré sledovat mapu a zapamatovat/zaznamenat si jej. Když se to nepodaří, tak sdělte alespoň nejbližší město. Operátor vypočítá vzdálenost a na displeji zobrazí cenu, kterou zaplatíte a můžete pokračovat. Protože téměř každou dálnici provozuje jiná firma, je pro Francii asi složité sjednotit se na nějakém jednodušším celoplošném systému, tudíž nezbývá než tento, z našeho pohledu předpotopní systém papírových kartiček, akceptovat. Jste za to odměněni opravdu pohodovou jízdou po kvalitních dálnicích se skvělou infrastrukturou (odpočívadla, pumpy s občerstvením a čistými toaletami) a překvapivě klidným provozem. Jen pečlivě dodržujte stanovenou rychlost, občasné radary opravdu fungují, aniž o nich víte, a pokuta vám po návratu přijde až domů (v našem případě asi 40 euro za 12 km rychlosti navíc).

S cestou souvisí ještě tankování, tak jen stručně, protože informace najdete všude na internetu. Označení pohonných hmot je trochu jiné, ale v poslední době se v Evropě sjednocuje, takže benzín je E5 nebo E10 a nafta B7 či B10, čísla značí podíl biosložky. Novější motory zvládnou oboje, volte tedy spíš podle ceny. Na dálnicích jsou pumpy s obsluhou, mimo ně často automatické bez obsluhy, kde se platí pouze kartou. Tu musíte vložit ještě před tankováním (na displeji je intuitivní návod), vyberete jazyk, zadáte pin, vyndáte kartu, natankujete, systém si z karty odečte příslušnou částku, potvrdíte tisk účtenky a hotovo.

Takže předtím jsme najeli na dálnici A4 a pokračovali na Metz, obchvatem po N431 a po nájezdu na dálnici A31 do Nancy a Toul, kde se mění na N4 směrem k Saint-Dizier, kam je to zhruba 840 km od startu. Nejvyšší čas na odpočinek. Cestu jsme raději předem rozdělili na dvě části a rezervovali si přenocování v penzionu v malé klidné obci Louvemont. K tomu jedna drobnost. Můžete narazit na dveře ubytování se zámkem, který nejde zamknout. Fígl je v klice, musí se otočit nahoru, pak lze otočit i klíčem…

V úterý ráno jsme po okreskách přejeli na dálnici A26 u Troyes a po pár kilometrech najeli na dálnici A5. Poblíž Sens jsme přejeli na dálnici A19 a pokračovali na Orléans, kolem něj po A10 přes Blois a Tours na dálnici A85, u Saumur zkratkou přes Doué-la-Fontaine do Cholet a z něj po A87 do cíle. Cestou zbyde čas navštívit například Guédelon (repliku gotického hradu experimentálně stavěného středověkými postupy) nebo zámek Villandry s nádhernými rozsáhlými zahradami (kde dokonce obdržíte tištěného průvodce v češtině). Do Puy do Fou jsme přijeli navečer s dostatkem času na ubytování.

Sdílím tímto dobrou zkušenost s navigací od mapy.cz, která na rozdíl od mnoha jiných poskytuje kvalitní podrobné turistické mapy (je lepší si je stáhnout předem pro off-line použití) a až na jeden špatně navigovaný nájezd na dálnici fungovala po celou cestu tam i zpět bez problémů.

Před vstupem

Následující ráno se oblečte pohodlně včetně dobré obuvi (nachodíte spoustu kilometrů), vemte si pokrývku hlavy a sluneční brýle, nezbytnosti dejte do batohu. Ujistěte se, že s sebou nenesete nůž, ani kapesní, nebo třeba zapomenuté nůžky. Puy du Fou klade velký důraz na bezpečnost, všichni návštěvníci procházejí rámovými detektory, dav u vstupu bedlivě sledují ozbrojení ostří hoši připravení okamžitě zakročit. V té souvislosti je třeba poznamenat, že zakladatel parku Philippe de Villiers je znám svými pravicovými názory a odmítáním imigrace jakožto ohrožení evropských křesťanských hodnot, což sdílí i jeho syn Nicolas de Villiers, současný ředitel Puy du Fou. Možná proto jsem v parku za celou dobu viděl jen několik černochů a asiatů a jednu muslimku v šátku, což je překvapivé (a přiznám se, že i radostné poznání), ve srovnání třeba s Paříží a jinými velkými francouzskými městy.

Doporučuji stáhnout si do mobilu aplikaci Puy du Fou, která funguje nejenom jako průvodce areálem a plánovač programu nebo tlumočník většiny pořadů do angličtiny, ale můžete si do ní nahrát i vstupenky pro snadné automatické odbavení. Pro jistotu ale s sebou noste i vytištěné lístky. Po průchodu branou si můžete ze stojanů zdarma vzít tištěný denní program s mapou areálu v angličtině, pokud vám nevyhovuje mobilní aplikace. Park lze během dne opustit a vrátit se, je ale nutné před odchodem z areálu požádat obsluhu u brány o razítko na ruku.

Před Cinéscénie

Ještě rady pro návštěvu noční show La Cinéscénie. Představení začíná až ve 22 hodin a končí před půlnocí. Opravdu není vhodné pro malé děti. Do areálu se vstupuje jiným vchodem než přes den do parku, nachází se vlevo od hlavního vstupního portálu. Je třeba dostavit se k němu nejméně 1 hodinu před začátkem, protože chvíli trvá, než ty tisíce lidí projdou bezpečnostní kontrolou a vyšlapou do vysoko položeného hlediště, kde vás ještě budou usazovat pořadatelé. Teple se oblečte, vemte si klidně i deku nebo polštářek pod zadek a nepromokavou bundu či pláštěnku (deštník jen na cestu, ne do hlediště). Představení totiž probíhá za jakéhokoliv počasí, prý bylo zrušeno za celých 45 let existence jen jednou a to kvůli výjimečně silné vichřici. Nemá žádnou přestávku, takže si před začátkem určitě odskočte, nejenom abyste potom nepřišli o část děje ale také nerušili ostatní diváky. Na všech představeních v parku můžete pro své potřeby fotit a natáčet, ale zvažte to právě zde, protože displeje rozsvícené ve tmě mohou někteří diváci nést nelibě. Po skončení se obrňte trpělivostí. Pochopte, že aby mohlo odejít 13 tisíc lidí, bude trvat velmi dlouho, klidně až hodinu, než se dostanete ven. A pak, pokud nejste ubytovaní v La Cité nocturne, a tudíž vás ještě čeká odjezd autem, počítejte s další hodinou na vymotání se z parkoviště a popojíždění v kolonách. Věřte ale, že to všechno opravdu stojí za to.

Začíná to pravé dobrodružství, tak jej užívejte plnými doušky, nebudete litovat a nikdy na něj nezapomenete 🙂